Podél řeky Schwarza údolím Hölentall
Do údolí jsem zajela letos již podruhé - od Neziderského jezera přes malebný rakouský venkov a nevysoký pás pohoří Rosaliengebirge. Pásmo hřebene jen málo přesahuje výšku 600m n.m., ale po lenošení kolem Neziderského jezera mi dal s plně naloženým kolem nečekaně zabrat.
Jela jsem po bočních silničkách přes Mattersburg a Forchtenstein s nádherným středověkým hradem. K hradu vede zkratka, vykazující vlastnosti všech zkratek – je náročnější, než na kole objet stoupání po vrstevnici, ale – ne/dejte se zlákat! Na komplexní prohlídku hradu asi za 21 euro nebyl čas, jela jsem dál.Zastavila jsem se kvůli výhledu u Rosalia-kapelle – z výšky 605 m n.m. byl krásný pohled na krajinu kolem jezera a konečně bylo vidět i vodu a plachetnice kolem Mörbisch.
Na sjezd do Glognitzu jsem se těšila. Zvolený směr mě přes malebný rakouský venkov vyvedl na Penk-Schneeberg Panorama-blick-strasse – zkráceně: vyhlídková trasa. Název nebyl zavádějící, dík četným zastávkám na focení jsem do údolí sjížděla až zvečera. Cestu jsem již znala a přesto příjezd do kouzelné a romantické soutěsky s průzračně čistou vodou řeky Schwarza neztratil nic na působivosti a dojmu z první návštěvy cca před 5 lety. Letní odpolední bouře přinesla ochlazení a přes skalní rozsedliny se jelo moc příjemně. Trasa tohoto dne patřila k těm náročnějším i svou délkou přes
Na další den jsem si naplánovala dokoupení zásob v marketu v Reichenau, objevování pěší naučné stezky podél řeky anebo - dle počasí – výjezd pod vrchol Schneebergu ( 2076mnm) nebo k Raxalpen – hřeben má také přes 2 000m n.m. V noci zapršelo a ráno neslibovalo žádné výhledy. Takže delší lenošení ve spacáku a změna plánu. Nejdřív dokoupit zásoby, podívat se blíže na Raichenau a pak se uvidí. Přes nízkou oblačnost nebylo vidět nic, raději jsem zvolila naučnou stezku kolem řeky. Je krásná, jen jsem již podruhé zkoumala, kde přišla průzračně čistá říčka ke svému jménu? ( schwarz = černý). Přes poledne byly vrcholy pořád v mracích, ale kolem řeky zasvítilo sluníčko a já jsem se dala zlákat k opalování na oblázkových plážích. Odpočinek po včerejší etapě si nožka , několik měsíců uzavřena v sádře, kterou teprve v březnu sundali, zasloužila…
Odpolední vítr rozehnal mračna a v plné kráse ukázal skály a vrcholy pásma Raxalpen i Schneebergu, často vyhledávané i horolezci od nás. Několik ferrat a zajištěných výstupů je popsaných i na webech – kdo umí, určitě si lezení vychutná. Pro nehorolezce vedou na hřebeny turistické trasy. Přestože se jedná o první pásmo hor nejbližší našim hranicím s výškou kolem
A pro cyklisty je nadosah hned několik tras již s výškou nad
Pokud si naplánujete přejezd údolím dál – je možné se napojit na trasu Alpentour, třeba přejezdem přes Preinergscheid a sjezdem do údolí řeky Mürz. Jednou z možností je odbočit po cyklotrase doprava, nevynechat Mariazell a pak již dál přibližně po trase Alpentour... Já jsem nedávno volila trasu z Mariazell přes Lilienfeld s alternativní možností letošní trasy – napojit se na cyklostezku kolem řeky Traisy.
Dovolená se překlopila do poslední třetiny a já zamířila k Dunaji. Podél řeky Schwarzy dál až pod Ochsattel – na křižovatku Kalte Kuchel. Nad Raxem se začaly sbírat mračna a než jsem ochutnala bramboračku v Gasthofu, začalo být téměř hrozivě zamračeno. Nepohoda se stáhla nad Schneebergem a já pokračovala do údolí na Traistahl-radweg.
Je to nádherný sjezd až do St. Vait-u, uprostřed kterého jsem si z minulé návštěvy pamatovala soutěsku Rossbach. Je přístupna malými auty, na kolech a třeba i koňským spřežením. Nikoliv pro autobusy – snad proto si údolí zachovalo nedotknuté kouzlo podalpského venkova. V údolí se nachází několik katrů – obdivovatelé starožitností v něm najdou pily s náhony, poháněné jako kdysi – sílou vody. To, co lze u nás najít ve skanzenech, zde nadále slouží lidem, kteří se převážně živí zemědělstvím, dřevorubectvím, dřevovýrobou a v zimě i v létě turistickým ruchem. K mému překvapení jsem míjela i skutečný funkční a kouřící milíř. Údolí i příroda na mne zapůsobila svým kouzlem a podmanivým klidem. S příslovečnou rakouskou pečlivostí je cyklostezka dobře vybavená, dobře značená a vzhledem k neustálému klesání z Kalte Kuchl –
Poblíž měst je cyklostezka dovybavená ke sportování, koupání s možností rodinných výletů s dětmi na grilování – a také je hodně využívaná. Po červnové silné bouři a před zahájením prázdninové sezony cyklostezku upravovali, odstraňovali popadané stromy, uklízeli, osazovali nové lavičky a tábornické posezení. Pro cyklisty to znamenalo v několika úsecích odbočky přes přilehlé vesnice, ale vždy se našel někdo, kdo poradil a třeba i osobně doprovodil zpět na cyklotrasu. Asi 3x jsem musela přecházet přes titěrné mostky řeku, ale pak už šlo vše jak na drátku… Traisradweg k mému gustu míjí všechna města, ale kdo má zájem – může navštívit Herzogenburg nebo St.Pölten.
Městům jsem se vyhla a v pohodě jsem k večeru dojela až do Kremsu, kde jsem se chtěla 1-2 dni zdržet. Návštěva dominikánského kláštera s bazilikou byla v plánu již dlouho – ale dosud mi to nevyšlo… snad teď.
Více fotografiií najdete v související galerii Hölentall.
Náhledy fotografií ze složky Údolí Hölentall