Azurové pobřeží
...týdenní pobyt v Port Grimaud a výlety do okolí za památkami i přírodou, kterou taky není nutné představovat... sladká Provence
Naše základna byla v mobilhomech v kempu v Port Grimaud, městečku -přezdívaném francouzské Benátky. Vzniklo v šedesátých létech minulého století na pobřežních močálech a bažinách vybudováním umělých plavebních kanálů. Nový přístav byl brzy vyhledáván a oblíben zejména u majetnějších vlastníků luxusních plavebních kocábek, pro které našli moc příjemné kotviště… nakonec – posuďte sami:
Sobotní příjezd plánovaný v dopoledne se nečekaně natáhl až do odpoledních hodin – nevyplatilo se na večer vyrážet někam dál, takže hned v první den se konala návštěva vinotéky. Autobusem – ne na kolech, jsme zajeli do Tour de Plain. Při ochutnávce vedlo šedé a později sommelier nabídl muškát, který schválila ženská část výpravy. Poněkteří se zásobili na celý pobyt.Vinice v tomto kraji jsou již na pohled jiné, než u nás. Mnohdy lemované palmami nebo piniemi, s červeně zbarvenou půdou a s hřebeny horského masivu v pozadí jsou fotomalebné. Palmy nebo pinie u nás na vinicích nevídáme. Plody révy pečlivě zpracované a uskladněné dělají kraji zvučné vinařské jméno.
V dalším vyprávění se zaměřím spíše na trasy, které cyklistům zdejší půvabný a pohledný kraj nabízí. Dle doporučení turistického infocentra jsme tyto základní čtyři trasy v různých obměnách absolvovali:
Trasa první: Col du Canadal s pracovním názvem kanondel… J)))
Sníh v našich končinách roztál teprve týden před odjezdem – kdo nemá zrovna v lásce trenažéry nebo speening, ten se kondičkou chlubit nemohl… Po vzájemném ujištění, že do kopců nemáme „najeto“ dost kilometrů, vyrazili jsme na spíše rovinatou trasu…
Z Port Grimaud se po cyklostezce dostáváme do Cogolin a odbočujeme směrem na la Mole. Po 8 km jsme u malého letiště – že vám to něco říká? – ano, zde přistávají majitelé letovišť v milionářské zátoce v St.Tropez. Právě kolem tohoto letiště odbočujeme do sedla Canadal naší „rovinaté“ trasy. . . Na konci řádku by měl být smajlík – asi je jasné, jak to dopadlo: Col du Canadal, cca 269m n.m. a počítáno od moře – 250 metrů převýšení asi na 6 km. Stoupání bylo zpočátku příjemně pozvolné, pod sedlem v poslední části 4 – 6% , v kouzelném prostředí bíle kvetoucích vřesovců a borovic. Silnička se klikatí do sedla téměř bez provozu automobilů, zato cvrkot silniček je nenadálý… německy, italsky i francouzsky mluvící jezdce potkáváme většinou v protisměru – již ve sjezdu, vyráželi jsme až kolem 10 hodiny… Kvůli focení dojíždím skupinku , která se již v sedle odpočívá s výhledem z ptačí perspektivy na záliv. S foťákem pokračuji i na vrcholu a začíná se mi zde nesmírně líbit…
Po svačince spojené s kocháním sjíždíme přes Domaine du Rayol a po pobřeží dál do Cave aire s/Mere – pěkného přístavního městečka. Za slunečního dne přepadneme zmrzlináře a ochutnáváme letos první zmrzku v luxusním kornoutu i s luxusní cenou 2-5 euro. Po odpočinku vyjedeme mírným táhlým stoupáním do Ramatuelle, na který nás upozornil průvodce – navštívíme hřbitov, kde spí svou věčnou slávu Gérard Philipe, nezapomenutelný v roli Juliána Sorela z filmu Červený a černý, nebo ve ztvárnění historického Cida. Přání zesnulého herce je respektováno – hrob zdobí prostý pomník, na který nikdo nepokládá kytice květů.
Odpoledne dojíždíme přes Les marine de Cogolin – přístavní část města do kempu v Port Grimaud, doplňujeme zásoby tekutin a zjišťujeme, co vše nabízí market v kempu.
Trasa druhá: okruh přes Freinet s doporučením: jeďte na fernet!
Asi už je jasné, že naší ženské skupince radili chlapi - trenéři od cyklistického oddílu z Prahy, kteří do těchto míst zajíždějí opakovaně a terény dobře znali – poradili pěknou trasu…
Vede přes město Grimaud se zříceninou hradu, starobylou campanillou poblíž hřbitova a s pohledným mlýnem St. Roche.
Počasí přálo – tento den až moc a nevím,nevím – kdybychom tušily, že je to naposledy skutečně „azuro“ – jestli bychom nezůstali u moře na pláži. Včerejší etapu jsme v nohách cítily. Mně by bylo ovšem blbě tak či tak – to prý proto, že jsem si místo mlíka na snídani měla dát raději desinfekční prostředek, schován pod názvem našeho prvního cíle – Freinet.. Než jsem skupinku dohnala, (fotit šlo lépe než šlápnout do pedálů), padala jsem z kola a měla jedinou starost – sehnat lékárnu. Vše potřebné zůstalo v mobilhomu – jinak malou lékárničku vozím vždy sebou, ale tentokrát to nebyly výlety s plnou polní… holky jely dál a já až do poledne odpočívala a jen opatrně zkoušela, jestli budu schopna zabrat do pedálů – opatrně a později to možné bylo …
Čas jsem využila pátráním po turistických informacích. Objevila jsem prospekt, lákající k návštěvě arboreta a rezervace Plain des Bois , která mě zaujala. Místním dřevinám vládnou pinie a korkové duby – docela důležitý exportní artikl oblasti. Přejela jsem kolem Arboreta a nad rezervací jsem odbočila podle rady místních na nefrekventovanou místní silničku do sedla Col de Vignol. Holky již byly pryč a tak jsem zkrácenou trasou přes Plan de la Tour sjela do St.Maxime. Přes město je řešena luxusní cyklostezka, která vyústila až na pobřeží. Zde je možné se napojit na cyklostezku azurového pobřeží, která vede ze St.Tropez přes St Raphael až po Monaco. Nekopíruje vždy pobřeží, některé úseky místy stoupají po úbočích hor nad riviérou. Já po ní bez problému dojela do kempu. Holky najely téměr 80km, po silnici D 72 dojely přes Plan de la Tour a pobřežní cyklostezkou do kempu. Večer jsme zakončily prohlídkou Port Grimaud.
Třetí den jsme si naplánovaly odpočinkový – pouze návštěvu St. Tropez a podle chuti výšlap k majáku na mysu Camarat. No to by snad ani nešlo – být v St.Tropez a nevyfotit gendarmerii.
Je navštěvovanější, než městská citadela na vrcholu nad městem. Pevnost je mohutná, malebná a i když neoplývá bohatou historickou expozicí, výhled na město, námořnický hřbitov i na celý záliv stojí za návštěvu. Z vrchu pevnosti lze nahlédnout i do „zátoky milionářů“ – jinak nedostupné zvědavým turistům… Poobědvali jsme v přístavu a naplněné atmosférou přístavu jsme vyjely k majáku. Bohužel, areál je oplocen a v držení armády není zpřístupněn. Sešly jsme pod maják k pláži, ale počasí se již celé odpoledne začínalo kabonit, tak jsme nečekaly a známou trasou přes Ramatuelle dojely do kempu. První kapky docela zrychlily frekvenci pedálů a ještě za sucha jsme byly v kempu. Celkem ani ne 50km .
Čtvrtý den jsme zajely do Fréjus – města proslaveného architektonickými památky a zejména zbytky starých římských staveb, kterých je tam hned několik.
Od rána bylo nepříjemně zima, od moře foukal studený vítr a nebe hrozilo slejvákem… moře bylo rozbouřené a vzduchem se nesly kapičky slané tříště z příboje. Celou cestou do Fréjus foukal silný boční vítr, ale místy se přes mračna prodíralo sluníčko a vytvářelo efektní prostředí pro focení. Holky jsem dohnala až na náměstí u katedrály, kde se právě konaly pravidelné trhy. Prohlídku města jsme stihly již společně – bylo na co se koukat. Den jsme završily prohlídkou působivé římské Arény, kterou čeká rozsáhlá rekonstrukce pro konání sportovních a kulturních akcí
Plain de Bois: pátý den, trasou přes La Gard-Freinet
Rezervace, jejíž krása je přímo úměrná množství vody, kterou ji roční období přináší. Od toho závisí nejenom květena, ale i barevnost plání. V zimě a zjara několik přehrad pod Freinet zadržuje vláhu, přes horké léto pro rezervaci nezbytnou. Zjara je krásně zakvetlá a barevná – měla jsem štěstí na právě rozkvétající kosatce, skalničky a vzácné luční orchideje. Planiny jsou stezkami pro pěší upravené tak, aby byly kobercové porosty drobných květin chráněny a přitom bylo možné vychutnat krásu jarních kytek. Udržované trasy pro pěší se prolínají s cyklotrasami, které vzhledem k přírodnímu povrchu využívají zejména bikeři. Kousek jsem si projela i já a tato oblast si mne zcela podmanila drsnou krásou. Rozkvetlé planiny protkané červenými stezkami, nádhernými piniemi a rozsáhlými porosty rozkvetlých fialových a žlutých kosatců v ostrovech zeleně s drobnými kvítky, potůčky s vodou – přírodní krása podbarvená azurovým nebem.
Zdržela jsem se až do odpoledne. Pak se začalo zase zatahovat – ale na cestu zpět to už nevadilo. Sjela jsem kolem dalšího arboreta směrem na Vidouban, vystoupala kolem golfových hřišť celkem nefrekventovanou silnicí přes les Gaston a pak již jenom sjížděla do St.Maxime a do kempu. Nádherný den a nezapomenutelné planiny se vzácnou květenou a podmanivou krásou. Po celkem 80km jsem dorazila až večer, již zase poprchávalo. Stihla jsem dokoupit minerálky a bagetu na zpáteční cestu a pak mě již od fotek nikdo neodtrhnul… Uložit a zazálohovat, něco málo zápisků a den návratu se překlopil přes půlnoc…
V sobotu ráno jsme sbalily, uklidily mobilhom tak, že při odjezdu byl mnohem čistší a příjemnější, než při příjezdu, kdy nás vítal plísní a přes zimu nevyvětranou zatuchlostí …
– daň za skoré jarní období, kdy letos i místní potvrdili, že bylo dlouho a neobvykle zima… Nepříjemné vzpomínky časem vytlačí ty krásnější a již teď, při psaní tohoto povídání mohu Cote de Azur všem doporučit – příjemné kolování v nádherném prostředí… a snad vám bude počasí přát více.
Více fotografií v jednotlivých galeriích Azurového pobřeží I až IV...
Náhledy fotografií ze složky Azurové pobřeží I
Komentáře
Přehled komentářů
Dají se někde sehnat mapy cyklotras nebo doporučených cyklo výletů ?
Re: Mapy
(Ahoj Robe,, 2. 7. 2012 20:08)v každém městečku je infocentrum, kde se dají získat zadarmo místní cyklotrasy nebo průvodce s popisem památek, bohužel - pokaždé jenom nejbližší okolí městečka. Na delší přejezdy lze využít běžné turistické mapy nebo automapu Azurového pobřeží. Něco se dá získat i na internetu přes google.
Mapy
(Rob, 2. 7. 2012 15:36)